9.kolo ZKS: Gumárny Zubří - Valašská Bystřice "A" 3,5:4,5

V neděli 13.března odehrálo naše Áčko další kolo krajské soutěže v derby zápase s tradičním rivalem ze Zubří.

Abychom udrželi naše teoretické šance na postup do ZKS jeli jsme do Zubří s cílem vyhrát, avšak byli jsme si vědomi, že to to nebude nijak jednoduché a že silní zubřani nám nic zadarmo nedarují, obzláště pokud se ze vzájemných zápasů dobře známe a je tím pádem těžké soupeře překvapit.

Zápas začal dvěmi rychlými remízami o kterých nemohu říci ani "ň", protože jsem z nich neviděl ani tah. Jako první remizoval Jarda Pagáč s Josefem Velčovským a brzy následovala remis Jirky Foukala s Josefem Krupou. Nedlouho poté jsem nabídl remis také já v partii s Jaroslavem Krupou.

Pozice byla víceméně remízová s mírně optimističtějším výhledem pro mě, což ale při přesné hře soupeře nemuselo hrát až tak velkou roli ale vzhledem k nahlodanému seběvědomí z partie oddílového přeboru kde jsem vyhranou partii s panem Malinou po hrubé chybě ostudně zmastil, nechtěl jsem dopustit, aby podobná chyba způsobila opět moji prohru a poškodila tým.

Ostatní měli své partie rozehrané dobře a nikde jsem neviděl zásadní slabiny. Nejhezčí partii sehrál Zbyněk Pyš s Petrem Škrobákem. V oboustranně útočně vedené partii se nejdříve Zbyňkovi podařilo získat kvalitu, ale partie stále nebyla vyhraná, protože Petr Škrobák měl řadu protihrozeb, kvůli kterým nemohl Zbyněk nasadit k nějakému strhujícímu útoku. Trpělivá a promyšlená Zbyňkova hra však slavila úspěch, když po soupeřově slabším tahu střelcem došlo k výměně věží a Petr Škrobák v těžké, avšak stále ještě dobře hratelné pozici vyrobil fatální hrubku a partii musel vzdát.

V tu chvíli se však začaly povážlivě zhoršovat vyhlídky Milana Skalíka a Petra Růčky. Petr po dobře sehraném zahájení si vytvořil silný tlak na soupeřova krále, ale dle mého soudu (aniž bych chtěl komentovat partii mnohem silnějšího hráče než jsem já) lehce zaspal s vývinem střelce, který blokoval věž na dámském křídle. Petr postupě ztratil iniciativu, čehož soupeř využil nejdříve k odražení Petrova útoku a následně také k vlastnímu protiútoku. Petr nakonec padl.

Mezitím se povážlivě zhoršila pozice Igora Jasného s Petrem Kubínem, kde ve statické poziční bitvě ve které jsem řadu tahů obou hráčů vůbec nechápal, mohl Igor v jednu chvíli (i dle Zbyňkova pohledu) odvážným plánem vyhrát, ale nakonec pustil na sedmou řadu věž Petra Kubína a když soupeřova dáma začala ohrožovat Igorova krále a splétat matové sítě, se Igor přehédl a v těžké pozici po chybném braní pěšce dostal mat. Pozice však již byla v té chvíli (dle mého soudu - ale je těžko komentovat partii o několik tříd lepšího hráče) natolik "nahnutá", že vítězství Petra Kubína už bylo pouze otázkou řasu a vůle.

Naše naděje se v té chvíli upínaly k partíím Milana Skalíka a Hanky Ošivačové. Milan v partii s Jaroslavem Křenkem se podobně jako před ním Petr Růčka upnul k útoku na soupeřova krále a rovněž on nevyvinul po dlouhou dobu střelce a věž na dámském křídle se do hry zapojila až v samotném závěru partie. Partie to byla nadmíru zajímavá a oboustranně útočná. V půli partie po soupeřově velké rošádě se Milanův útok i iniciativa rozplynuly a sám zůstal s téměř obnaženým králem. Soupeř však nevyužil příhodného postavení svých figur a namísto smrtícího útoku proti Milanovu králi dal po sérii výměn šanci našemu borci na vyrovnání. Milan se šance chytil, ale zřejmě v důsledku jeho pošramoceného sebevědomí nevyužil několik možností na zisk figury (nejprve střelce a poté věže), nicméně svoji pozici neustále vylepšoval a měl i o něco lepší čas do koncovky.  Zde již zahrály svoji roli zkušenosti a Milan získal bod.

Jako poslední dohrávala Hanka Obšivačová se Zdeňkem Raždíkem na osmé šachovnici. Hanka byla v celém průběhu partie lepší hráčkou, avšak partie byla dlouho zablokovaná, k výhře byla "cesta daleká" a na Hance už byla znát únava. Dlouho to vypadalo na remízu, neboť soupeř se urputně bránil, ale nakonec se Hance podařilo soupeře přelstít, vynutit si výměnu dam, vpadnout jezdcem do "černého" tábora a vyplenit jej. Zbytek černých obránců nemohl odolat útoku bílé "pěchoty" a soupeř vzdal.

Hančin bod byl i naším týmovým matchballem Naše skomírající naděje na postup do ZKP ještě stále žije a poté co tým Valašského Meziříčí pouze remizoval s Lužnou naše šance (i když stále jen teoretické) opět mírně stouply.