Huslenky-Valašská Bystřice B 1,5:6,5, Valašská Bystřice C - Bystřička 2,5:5,5

Ve 2. kole zajíždělo naše béčko do Huslenek, aby trochu napravilo neúspěšný vstup do soutěže.  Ani tentokrát nebylo moc z čeho vybírat, ale výsledná osmička vůbec nevypadala špatně. Domácím, stejně jako v 1. kole, chyběli dva přední hráči, což nás stavělo do role jasného favorita.

První skončila partie Petra Sewioly (5) a myslím, že přijetím remízové nabídky Petr nic nepokazil.  Jeho soupeř stál bílými velmi aktivně a dalo by dost práce, získat výhodu na svou stranu. To už stál na výhru Josef Růčka (7), kdy jeho soupeř dal dvě figury za věž a pěšce a brzy neměl čím krýt útok na svého krále. Další remízovou nabídku přijal Josef Velčovský (4). I když tlačil na svého soupeře, ne a ne ho přetlačit. Vedli jsme tak 2-1 a ani na zbývajících šachovnicích to pro nás nevypadalo špatně.

Závěr dalších tří partií jsem neviděl. Igor Jasný (1) stál velmi pevně a v závěru se mu podařilo svého soupeře přehrát.  Pozice Josefa Peterky (2) se mi líbila, ale i remíza je vzhledem k síle soupeře, velmi dobrá. Martin Horák (6) se sice snažil získat výhodu, ale pořád jsem tam nic neviděl. Nakonec svého soupeře udolal, sám jsem zvědavý, jak.

V tu chvíli nám už vítězství nemohlo uniknout a v posledních partiích šlo jen o úpravu výsledku. Vladimír Vávra (8) získal ve střední hře pěšce a s realizací neměl problém. Poslední partie zbyla na mně. Získal jsem silný tlak a sbíral jednoho pěšce za druhým. Po přechodu do koncovky jsem si partii chybou trochu zkomplikoval, nebo spíše prodloužil, ale tři pěšci jsou tři pěšci.

Reparát za první kolo se podařil a s konečným výsledkem i předvedenou hrou můžeme být spokojeni. Nikdo neprohrál!

Céčko čekal domácí zápas s Bystřičkou, dalo by se říci, s hratelným soupeřem. Sestava ale nebyla zdaleka kompletní a absence klíčových hráčů byla znát. K partiím se nemohu z pochopitelných důvodů vyjádřit, možná by je mohl někdo z aktérů přiblížit. Soupeř byl na všech deskách favoritem, takže každá půlka byla úspěchem. Velmi cenné jsou zejména remízy Dalibora Capila a Romana Poruby, ale také Zdeněk Jurča, Jiří Smutek a Gustav Bartík zaslouží pochvalu.

(RP)