Přestože jsme byli v utkání favoritem, což bylo vidět i ELOvě na všech šachovnicích, tak papírové předpoklady se ukázaly jako liché a museli jsme se třást o výsledek, resp. o to, abychom na půdě Valašského Meziříčí neztratili body a zůstali tak v kontaktu s nejlepšími týmy.
Vývoj zápasu se vyvíjel poměrně dobře pro naše borce. Nejdříve jsem získal bod s Edou Křižákem na čtvrté šachovnici já - i když přiznávám, že v partii plné hrubek z obou stran by byla spravedlivější remis. Nejprve po soupeřových nepřesnostech v zahájení jsem si vybudoval dvoupěšcovou výhodu, kterou jsem však vzápětí ztratil po ledabylém chybném úsudku, kdy jsem v domnění zisku kvality "obětoval" střelce, načež jsem zjistil, že mýlím a střelec padá bez náhrady, potom jsem sice dobyl třetího pěšce a částečně tak kompenzoval materiální ztrátu, ale moje pozice byla o dost horší a nedivím se, že Eda moji drzou nabídku na remis odmítl. Nicméně rozhodl jsem se bojovat a nedat kůži zadarmo,... Eda se pak správně snažil vyměnit dámy, avšak učinil tak v nesprávnou chvíli,... po cca půlhodince přemýšlení jsem se rozhodl jít do rizika a dámy skutečně vyměnit, protože jsem v tu chvíli zahlédl "stéblo" naděje v postupu mých dvou pěšáků vpřed a nadějí na jejch výměnu za černého střelce. Po další Edově nepřesnosti se tak skutečně stalo a mě zbyl pěšák navíc, ale mohla to být i moje okamžitá výhra, kdybych se na partii více soustředil, protože jsem nakonec střelce mohl získat pouze za jednoho pěcha a druhým dále hrozit.
Nyní nabízel remis soupeř a skoro bych ji i přijal, ale ostatní partie byly ještě v tu chvíli nejasné, tak jsem zkusil prosadit výhodu pěšce navíc i když mi bylo jasné, že při přesné hře zkušeného protivníka z toho stejně více než remis nebude. Nakonec však Eda známý svým rychlým pojetím hry neudržel stoprocentní koncetraci a pustil mého krále i věž před posledního pěšce a zbytek už byl jen otázkou času a techniky.
Druhý bod přidal Josef Peterka v tradičně dramatické partii s časovou tísní, kterou bravurně ustál, ale moc jsem z jeho partie neviděl, i když seděl vedle mě.
Další kdo bodoval byl zkušený Petr Růčka, který svého soupeře přehrával a měl silný útok na jeho krále a pod tlakem Petrových figur jeho soupeř nakonec vyrobil hrubku, přišel o střelce a vzdal.
Remis pak přidala Hanka Obšivačová v náročné paetii, kde měla sice střelce navíc, ale o tři pěšáky méně a další půlbod si připsal Josef Slížek s mladým meziříčským talentem po oboustranně divoké partii kdy se na konci nasazovaly tři dámy.
Vedli jsme 4:1 a zdálo se být jen otázkou času kdy bude vítězství naše,..
Bohužel však partie Petra Sewioly, který (neviděl jsem kdy a jak) obětoval, nebo ztratil figuru se nevyvíjela nikterak pozitivně a Petr po boji nakonec padl a i partie Martina Horáka skočila prohrou po přechodu do špatné koncovky... Najednou to bylo 4:3 a čekalo se na Igora Jasného, jak si poradí se svým soupeřem. Igorova pozice byť byla zpočátku určitě lepší, se začala zhoršovat, trhliny v obraně se zvětšovaly a zdálo se, že partii může udržet pouze zázrakem. Nicméně zkušenosti, technika, čas i štěstí stály při Igorovi, jeho soupeř zapomněl před přechodem do útoku centralizovat krále a s horším časem se dopustil několika nepřesností, díky čemuž Igor vylepšil svoji pozici a díky lepšímu času mohl hrát i na výhru, avšak soupeřovu nabídku na remis čestně něodmítl... ufff po dramatickém závěru sice výhra, ale je otázkou jak budeme zvládat další zápasy se silnějšími soupeři, když máme tolik práce si poradit s týmem o tolik ELOvě slabším.
Přestože jsme byli v utkání favoritem, což bylo vidět i ELOvě na všech šachovnicích, tak papírové předpoklady se ukázaly jako liché a museli jsme se třást o výsledek, resp. o to, abychom na půdě Valašského Meziříčí neztratili body a zůstali tak v kontaktu s nejlepšími týmy.
Vývoj zápasu se vyvíjel poměrně dobře pro naše borce. Nejdříve jsem získal bod s Edou Křižákem na čtvrté šachovnici já - i když přiznávám, že v partii plné hrubek z obou stran by byla spravedlivější remis. Nejprve po soupeřových nepřesnostech v zahájení jsem si vybudoval dvoupěšcovou výhodu, kterou jsem však vzápětí ztratil po ledabylém chybném úsudku, kdy jsem v domnění zisku kvality "obětoval" střelce, načež jsem zjistil, že mýlím a střelec padá bez náhrady, potom jsem sice dobyl třetího pěšce a částečně tak kompenzoval materiální ztrátu, ale moje pozice byla o dost horší a nedivím se, že Eda moji drzou nabídku na remis odmítl. Nicméně rozhodl jsem se bojovat a nedat kůži zadarmo,... Eda se pak správně snažil vyměnit dámy, avšak učinil tak v nesprávnou chvíli,... po cca půlhodince přemýšlení jsem se rozhodl jít do rizika a dámy skutečně vyměnit, protože jsem v tu chvíli zahlédl "stéblo" naděje v postupu mých dvou pěšáků vpřed a nadějí na jejch výměnu za černého střelce. Po další Edově nepřesnosti se tak skutečně stalo a mě zbyl pěšák navíc, ale mohla to být i moje okamžitá výhra, kdybych se na partii více soustředil, protože jsem nakonec střelce mohl získat pouze za jednoho pěcha a druhým dále hrozit.
Nyní nabízel remis soupeř a skoro bych ji i přijal, ale ostatní partie byly ještě v tu chvíli nejasné, tak jsem zkusil prosadit výhodu pěšce navíc i když mi bylo jasné, že při přesné hře zkušeného protivníka z toho stejně více než remis nebude. Nakonec však Eda známý svým rychlým pojetím hry neudržel stoprocentní koncetraci a pustil mého krále i věž před posledního pěšce a zbytek už byl jen otázkou času a techniky.
Druhý bod přidal Josef Peterka v tradičně dramatické partii s časovou tísní, kterou bravurně ustál, ale moc jsem z jeho partie neviděl, i když seděl vedle mě.
Další kdo bodoval byl zkušený Petr Růčka, který svého soupeře přehrával a měl silný útok na jeho krále a pod tlakem Petrových figur jeho soupeř nakonec vyrobil hrubku, přišel o střelce a vzdal.
Remis pak přidala Hanka Obšivačová v náročné paetii, kde měla sice střelce navíc, ale o tři pěšáky méně a další půlbod si připsal Josef Slížek s mladým meziříčským talentem po oboustranně divoké partii kdy se na konci nasazovaly tři dámy.
Vedli jsme 4:1 a zdálo se být jen otázkou času kdy bude vítězství naše,..
Bohužel však partie Petra Sewioly, který (neviděl jsem kdy a jak) obětoval, nebo ztratil figuru se nevyvíjela nikterak pozitivně a Petr po boji nakonec padl a i partie Martina Horáka skočila prohrou po přechodu do špatné koncovky... Najednou to bylo 4:3 a čekalo se na Igora Jasného, jak si poradí se svým soupeřem. Igorova pozice byť byla zpočátku určitě lepší, se začala zhoršovat, trhliny v obraně se zvětšovaly a zdálo se, že partii může udržet pouze zázrakem. Nicméně zkušenosti, technika, čas i štěstí stály při Igorovi, jeho soupeř zapomněl před přechodem do útoku centralizovat krále a s horším časem se dopustil několika nepřesností, díky čemuž Igor vylepšil svoji pozici a díky lepšímu času mohl hrát i na výhru, avšak soupeřovu nabídku na remis čestně něodmítl... ufff po dramatickém závěru sice výhra, ale je otázkou jak budeme zvládat další zápasy se silnějšími soupeři, když máme tolik práce si poradit s týmem o tolik ELOvě slabším.