Rožnov pod Radhoštěm "B" - Valašská Bystřice "B" 3 : 5

V neděli 26.ledna sehrálo naše "B"éčko další zápas regionálního přeboru na půdě zatím posledního Rožnova. Nastoupili jsme v mírně improvizované sestavě, avšak ani soupeř nenasadil základní sestavu. Trochu se divím kapitánovi Zdeňku Románkovi, že měl odvahu mě po mých nepřesvědčivých až ostudných výkonech postavit do sestavy, ale asi to měl promyšlené. Protože jsem nepočítal s tím, že bych psal článek a také proto, že z ostatních partií jsem moc neviděl, bude nejvíce o mé partii. Proto prosím o případné komentáře k ostatním.

Jako první bleskově zvítězil pan Stanislav Jasný nad Edou Křižákem na druhé šachovnici, bohužel jsem neměl šanci vidět cokoliv z této partie, protože skočila po pár desítkách minut.

Stav zápasu se vyvíjel slibně, protože na osmé šachovnici získal Vladimír Vávra poměrně rychle na jeho styl hry poziční i materiálovou převahu nad svým mladým soupeřem a ani na dalších šachovnicích to nevypadalo na prohru. Ondra Růčka na třetí šachovnici držel dobrou pozici s bývalým kandidátem mistra Liborem Vojkůvkou, který je i ve vysokém věku 75 let a po mozkové příhodě stále platných hráčem Rožnova a nepříjemným soupeřem, zejména v koncovkách. Já jsem s panem Karafiátem na čtvrté rovněž zahájil poměrně dobře.

Trochu mě překvapila remíza zkušeného Josefa Růčky s mladičkým Josefem Billem, avšak všichni víme, že mladí soupeři dokáží nejen potrápit, ale i překvapit své starší soupeře a proto i tuto remízu hodnotím pozitivně a to zejména na základě vlastních zkušeností z mých posledních dvou partií ve kterých jsem odmítl nabízenou remis s ELOvě slabšími soupeři a nakonec jsem obě partie ztratil. 

Další remízu přidal Ondra Růčka, kde se partie dostala do těžké koncovky s nejasným výsledkem a proti Liboru Vojkůvkovi, který je právě v koncovkách přeborník to bylo jediné správné řešení.

V tu chvíli jsem se sám dostál do potíží, když jsem po optimistickém začátku přestal být ostražitý a nechal jsem soupeři iniciativu. Měl jsem najednou plné ruce práce se záchranou alespoň remízy a příliš jsem se o ostatní partie nestaral, abych se nedostal do časové tísně. 

Propásl jsem tedy překvapivou prohru Vladimíra Vávry, který i přes materiální převahu několika pěšců a figury ztratil pratii s bojovným mladíčkem Tomášem Klímou, když trestuhodně přehédl matovou past. Říkám trestuhodně, protože i oslavy mají své hranice a zde bude třeba i dobrého vlivu dalších spoluhráčů, aby tohoto zkušeného borce a dobrého kamaráda během zápasů mírnili a usměrňovali.

Na první šachovnici však dominoval Zdeněk Bělůnek nad Martinem Horákem, kterého Zdeněk jasně přehrával a bylo pouze otázkou času kdy zvítězí. A skutečně... čas rozhodl, Martin Horák nezvládl 40 tahů během dvou hodin k tomu určeným, avšak jeho pozice byla i tak víceméně beznadějná a exponovaný král by i tak padl. Bod...

Za chvíli remizoval kapitán Zdeněk Románek na páté šachovnici s Karlem Prorokem, ale stále nebylo vyhráno, protože Petr Lovas na šesté šachovnici stál sice s Vladimírem Billem o dost lépe, měl aktivní útočnou hru, ale postrádal čas, proto jsem tuto partii hodnotil 50/50 a já sám jsem v tu chvíli stál bohužel už výrazně hůře odhadem 40/60, protože jsem prohospodařil čas a můj král byl pod těžkým útokem. Remíza by nám asi stačila, ale obával jsem se, že by ji soupeř nepřijal, neboť měl několik dobrých cest k výhře a povinnost bodovat. Pomalu jsem se připravoval "oslavit" jubilejní třetí prohru v řadě...

Můj soupeř však zřejmě pod vidinou brzkého a snadného vítězství udělal slabší tah, který mi umožnil pozici jakžtakž zkonsolidovat, nabídnout k výměně těžké figury a hrát opět alespoň o půlbod. Pan Karafiát  hrál dále na vítězsví, (do konce partie už mi zbývalo jen 10 minut, jemu hodina) a odmítl tedy nabízenou výměnu dam (což jej nejspíš stálo výhru, protože s mým špatným časem by i remízová pozice byla z taktického hlediska vítězná. Navíc přehlédl již několik tahů připravenou past - vlastně takový tichý mezišach - který mi umožnil získat v případě soupeřovy nepozornosti minimálně poziční převahu, anebo také celou věž, nebo dát mat ve třech tazích. Po zisku věže bych okamžitě nabízel remis, protože čas se krátil a situace na šachovnici by i přes materiální převahu nemusela znamenat vítězství v poměrně krátkém časovém úseku. Soupeř však k mému neskonalému překvapení (a štěstí) zvolil pokračování směřující k jeho zkáze - tedy matu. Vítězsví (moje i týmové) 4,5 bodu pro nás. Spadl mi velký kámen ze srdce, že jsem se nestal příčinou ztráty bodů.

Remízu Peti Lovase kterou pečetil naše vítězství na 5:3 jsem už neviděl, protože kolegové potřebovali odjet.

O výsledku jsem se dozvěděl až se stránek šachového svazu, kde jsem k mému velkému přakvapení a radosti zjistil, že náš rival z Hošťálkové zaváhal v utkání s Bystřičkou a uvolnil nám tak první pozici v regionálním přeboru. V případném zápase o postup nám pak bude stačit i nerozhodný výsledek, což při kvalitách týmu Hošťálkové rozhodně není k zahození.