Rajnochovice - Valašská Bystřice "A" 3:5

Tak máme za sebou první zápas bez  pana Stanislava Jasného a je nutno říci, že jeho body i optimismus, který kolem sebe šířil, nám budou ve zbytku sezóny asi dost chybět. S předposledními Rajnochovicemi jsme v 7.kole krajské soutěže sice vyhráli a udrželi jsme si svůj standard vyhrát alepoň 5 a více : 3 a méně, ale souboj to byl dramatický až do samého konce a nebýt posily z Rožnova výborného Pavla Vitáka a dalších dvou hostů ze Zubří Josefa Velčovského a Petra Škrobáka, tak jsme možná ani nevyhráli (3 hosté udělali 2,5 bodu).

Slabší den si na druhé šachovnici vybral kapitán Jirka Foukal, který ztratil hodně času v prvních 25-30 tazích a v následném závodu s časem ztratil pěšce. Soupeř si vytvořil vzdáleného volného krytého pěšáka a ani příkladná bojovnost ve zbytku partie, kterou končil Jirka jako poslední z celého zápasu, mu již nepomohla proti přesně hrajícímu Jiřímu Uhlířovi uhrát alespoň půlbod za remis.

Jako první z celého zápasu ukončil partii Petr Sewiola remízou na sedmé šachovnici s mladým talentem Rajnochovic Ondřejem Liškou, který letos ještě neprohrál a to ani s mnohem silnějšími soupeři.

Druhý zakončoval na šesté šachovnici Josef Velčovský, (pro nás vítězně) se zkušeným Václavem Hradilem, když získal nejprve kvalitu, pak myslím dva pěšáky a nakonec, když po kombinační nepřesnosti pana Hradila vyměnil dámy, nebylo již co řešit a soupeř v beznadějné pozici pro koncovku partii vzdal.

Poté zremizoval Igor Jasný na třetí šachovnici s Jaroslavem Peclem, ale k této partii nemám komentář, protože jsem z ní mnoho neviděl. Byla od začátku vyrovnaná bez zjevných slabin, či vyložených šancí obou hráčů a tak se Igor rozhodl po shlédnutí dění na ostatních šachovnicích a jejich relativně uspokojivému vývoji přijmout remízu.

Pro mě byla partie na osmé šachovnici s panem Josefem Valentou letos asi nejsnadněji dosaženým bodem. Soupeř mě sice zaskočil rychle a přesně odehraným zahájením a velmi aktivní protihrou, avšak při přechodu do střední hry mi nevynuceně a pro mě dosti nepochopitelně věnoval kvalitu. Údajně tam viděl nějaké skryté hrozby, ale ani v domácím rozboru jsem nic nebezpečného z mé strany nenašel. Poté se sice vzepjal k boji a houževnatému odporu, ale další drobné nepřesnosti v jeho hře, ochota k výměně figur a ke zjednodušení pozice při přechodu do koncovky mi umožnily poměrně snadno zvítězit.

Nejzajímavější partie se mezitím odvíjely na první a na čtvrté šachovnici. O něco obtížnější pozici měl Petr Růčka s Tomášem Hapkou na čtvrté, neboť partie byla oboustranně vyostřená s mnoha možnými zápletkami a nejasným výsledkem. Podle mě byla partie vyrovnaná s lehkou výhodou T.Hapky, podle Igorova následného rozboru byla vyhraná za P.Růčku. Těžko říci, neseděli jsme za šachovnicí a remis byla asi rozumná.

Další remis přidal Petr Škrobák na páté šachovnici s Tomášem Káňou. Partie byla sice od začátku vyrovnaná, ale koncovka byla přesto za Petra vyhraná a může ho jen mrzet, že zlomový okamžik bohužel propásl a neviděl cestu k výhře. Pak již s pozicí nešlo  nic dělat a partie skončila vynuceně remízou.  Stav 4:2 (+1) pro nás, protože Jirka Foukal  stál spíše na prohru a čekalo se tedy na partii Pavla Vitáka.

Těžko komentovat partii dvou o několik tříd lepších hráčů... Pavel Viták s Vlastimilem Lamperem na první šachovnici hrál bezpochyby jednu z nejzajímavějších partií zápasu s oboustrannými vyhlídkami na výhru. Většinou u zápasu podobně silných soupeřů bývá k vidění pouze taktická poziční bitva a tahy jejichž smysl je jasný obvykle pouze oběma aktérům. Tady se však odehrávala nádherná partie s množsvím možných kombinací a  z mého pohledu se výhoda přelévala hned na jednu a hned zase na druhou stranu. V.Lamper v optimistické pozici s mírnou prostorovou (nikoliv však poziční) převahou obětoval kvalitu za vidinu silného útoku na soupeřova krále, neboť obě věže Pavla Vitáka byly na dámském křídle a postavení Pavlova střelce navíc znemožňovalo rychlý přesun alespoň jedné z věží na případnou výpomoc na královském křídle a jedovatý bílý pěšák na "f" sloupci spolu s bílým jezdcem hrozili matovým útokem, nebo materiálními ztrátami černého. Nicméně ani bílý král nebyl dostatečně dobře chráněn a černá dáma si na území bílého drze a nekompromisně dělala prostor pro průnik jedné z černých věží. Sledoval jsem napjatě každý tah až do chvíle, než V.Lamper po sérii menších nepřesností nedopočítal všechny možnosti Pavlovy dámy a ztratil pěšáka před svým králem. To už černé figury začaly ovládat šachovnici,... bílý se sice ještě pokusil o poslední zoufalý útok, avšak nedokázal zabránit dalším materiálním ztrátám a po výměně věží partii vzdal.