Brumov Bylnice - Valašská Bystřice 2,5:5,5

V 9.kole ZKS nás čekal nejvzdálenější soupeř v soutěži - Brumov Bylnice. Cesta byla vzhledem k letošní mírné zimě velmi rychlá a příjemná, zato při vstupu do hracích prostor nás čekalo malé překvapení. Místo tradiční místnosti jsme se museli tentokrát přesunout do prostor sutrénu.

Ve "studeném" duchu se také pro nás zápas začal vyvíjet. Začnu vlastní partií (5), které se mi věru nazdařila. Začal jsem z ostra, ale pak jsem "vymyslel" kombinaci, která dávala soupeři trvalou výhodu. Nezbylo nic, než pracně bojovat o přežití.  To se mi ale nakonec podařilo, byť asi i s přispěním nepřesné hry soupeře a hlavně velkou spotřebou času. Najednou jsem měl reálné šance na výhru, ale atak jsem uspěchal a v časovce spravně nespočítal všechny varianty a partii prohrál.

Další bod, naštěstí ale poslední, si připsali domácí na 8. desce. Kuriozitou je, že zde nastoupil můj bratr Josef, takže rodinná tragedie. Jeho partie se mi zdála jasně remizová, ale během mé časovky musel někde těžce chybovat.

První alespoň půlbod pro nás připsal Petr Škrobák (6). Jeho partie se mi docela líbila, ale nakonec dospěla do koncovky nestejných střelců. Tím také bodové přírustky domácích skončily.

Asi nejvíc jsem mohl pozorovat partii Igora Jasného (4) a to s prostého důvodu. Hrál vedle mne a já jsem prakticky pořád seděl za šachovnicí. Partie byla opticky vyrovnaná a soupeř Igorovi několikrát nabízel remízu. Igor však v koncovce těžkých figur našel cestu k volnému pěšci a k výhře.

Vyrovnání zařídil na "jedničce" Pavel Viták. Je pravda, že jsem neměl z jeho partie úplně dobrý pocit, ale věřil jsem mu. A nakonec to i tak dopadlo. Pavel odrazil všechny útoky soupeře, včetně obětí a vyhrál. Vyrovnáno.

Skóre otočil v náš prospěch  Milan Skalík (7). Byla to jeho letošní  první partie, ale vůbec to nebylo znát. Zase se budu opakovat, ale když jsem "přežil" svou časovku, byla již jeho partie vyhraná. Nevím, jak se to přesně "semlelo", ale koncovku s krytým volným pěšcem navíc už nepustil. 

Vítězství v zápase definitívně pojistil kapitán Jiří Foukal (3). Jeho pozice byla velmi pohodlná a Jirka postuně začal získávat "půdu pod nohama" a hlavně materiál. V závěru už to byla opravdu hra kočky s myší.

Poslední partie se hrála téměř až do vyčeraní veškerého možného času. Honza Malčánek (2) získal pěšce, ale cesta k vítězství byla dlouhá a trnitá. Ale podařilo se mu to a nakonec poslední slovo v zápase bylo mat. 

Zvládli jsme i devátý zápas, byť nám bylo zpočátku i ouzko. Ale přijet domů v pět hodin v podvečer a ještě bez bodů, to by nám ten březen začal pěkně blbě. Teď si dáme za odměnu tři týdny odpočiněk.

(PR)